Jak jsem se dostal na medicínu
Část I.
Rozhodnutí, že se budu hlásit na medicínu přišlo někdy ke konci třetího ročníku na gymnáziu. Bylo to dost narychlo a celkem pozdě, ale stalo se. Až do té doby jsem chtěl od šesté třídy studovat úplně jiný obor na úplně jiné škole.
Po třeťáku přišly prázdniny a mně začalo shánění učebních materiálů a informací o všech fakultách, ikdyž jsem od začátku věděl, že chci právě na Dvojku. Líbilo se mi prostředí malé fakulty s výbornou pověstí a umístění v jedné z nejlepších nemocnic. Navíc jsem měl na Dvojce hodně kamarádů a známých, kteří mě o jejích kvalitách přesvědčili.
Dvojka neuznává přijetí bez přijímaček, a tak jsem se musel začít připravovat. Začalo to volbou vhodných seminářů na gymplu, v mém případě chemie, biochemie, chemie a matematika. Matematika proto, že jsem z ní maturoval státně i školně, což je u mediků celkem nestandardní, ale můj celý příběh je takový nestandardní. Dále jsem si sehnal modelovky, ty jsou asi úplnou nutností. Asi se to bez nich dá, ale neriskoval bych to, pokud víte, že sem chcete úplně nejvíc. Také jsem se přihlásil na online přípravný kurz, který 2. LF pořádá. Musím říct, že to byla asi nejlepší investice. Relativně nenásilnou formou se do vás snaží dostat odpovědi na modelové otázky, což se dost hodilo. Také si můžete projíždět modelovky online a hned se vám vyhodnotí. Na konci kurzu, který trval asi od února do konce května, si můžete zkoušet přijímačky nanečisto a to bylo taky úplně super. Tento kurz mi pomohl v přípravě asi nejvíc, ale byl to zajíc v pytli, protože jsem na něj nenašel nikde na internetu žádné hodnocení. Takže tady můžu říct, že byl super, ale nikdo se to za vás nenaučí a stejně budete muset makat.
Přijímaček jsem se docela bál, a tak jsem se začal učit už někdy v srpnu před čtvrťákem. Moc jsem to o prázdninách nepřeháněl, ale chtěl jsem mít dobrý pocit, že něco dělám. Když začala škola, přidaly se k tomu ještě semináře, na které jsem se snažil poctivě připravovat. Na naší škole dávají semináře dobrý základ, od kterého se odrazit, ale pak už se musí učení přizpůsobit dané fakultě. Zhruba někdy od února už jsem se snažil poctivě a organizovaně projíždět modelovky. Udělal jsem si plán, který jsem se snažil dodržet. Ze začátku to bylo třeba 20 otázek za den, týden před přijímačkama 600 :D. Pokoušel jsem se učit stejným tempem, kterým šel i přípravný kurz. Jakmile skončil (někdy v květnu), už jsem dělal jenom modelovky. Zkrátka modelovky jsou základ a při přijímačkách se mi to potvrdilo, když asi 4/5 otázek byly právě z nich. Co se týče testu studijních předpokladů, na ty se moc připravit nedá. Jsou v něm matematické příklady, úlohy na prostorovou představivost a i logické úlohy. Pokud máte logické myšlení, tak nebudou problém.
Nakonec přišel ten den. Byl jsem hrozně nervózní, nebudu vám lhát. Věděl jsem, že jsou posluchárny při testech narvané, ale tolik lidí jsem opravdu nečekal. Celou dobu, kdy nám říkali instrukce, už jsem chtěl test psát a mít to za sebou. Testy jsem s rozklepanýma rukama dopsal a odplazil se do bytu. Když jsem ve 4 hodiny zjistil, že jsem po testech na 77. místě, byl to asi největší pocit štěstí, který jsem zatím zažil. Druhý den následoval pohovor, ale o tom až v dalším článku.